Kuba a Daiquiri - vzpomínky na Hemingwaye

Kuba a Daiquiri - vzpomínky na Hemingwaye

Neuvěřitelné teploty skoro po celý rok, zvýšená vlhkost vzduchu, pomalu se vlekoucí čas a hudba hrající na každém rohu. To je obraz Kuby - Ostrova svobody, který je rovněž domovem různorodých drinků. Kromě Mojita můžete ochutnat ještě jeden tradiční míchaný koktejl a to Daiquiri.

Pokud je Mojito pobíhající nesmělý kluk se širokým úsměvem, tak jeho protikladem, největší dámou na Malecónu, Hemingwayovou múzou, zosobněnou představou Cecilie Valdés, hrdostí rodící se kubánskosti, je určitě Daiquiri. Opět a znovu, jak to již u legendy takového formátu bývá, koluje nespočet pověr o tom, odkud a jak se vůbec Daiquiri zrodilo. 

Ty nejznámější tvrdí, že pochází z nápoje s názvem Compuesta, který si s oblibou objednávali američtí inženýři, kteří pracovali po roce 1898 na východě ostrova v měděných dolech. Compuesta, neboli česky smíšenina, se rodila ve velkých kádích jako osvěžující alkoholický nápoj, který místní popíjeli na rozpáleném východě odjakživa. Obsahovala snad vše, co kubánská příroda nabízí. Neměnným základem byl vždy led, se kterým to ale nebylo tak jednoduché, neboť toto kouzlo zimy přichází oficiálně na Kubu až koncem osmnáctého století, kdy Francisco de Arango dostává povolení k jeho dovozu z Bostonu a Veracruz. I když opravdovým králem ledu se stává Američan Tudor, který počátkem 19. století dostává licenci na jeho výrobu na samotném Ostrově Svobody. Možná se nám to dnes zdá až příliš triviální, ale na Kubě byl led doslova bohatstvím. V zemi, kde teploty jen tak lehce neklesají a kapky potu vám tančí po celém těle od rána do večera, má obyčejná voda v pevném skupenství cenu zlata.

Poprvé byl nápoj podobný dnešnímu Daiquiri namíchán hornickým inženýrem Jenningsem Coxem, který jednou hostil své americké kolegy. Říká se, že mu došel gin nebo whisky, což právě všichni Američané podle módy popíjeli, a aby nezůstal zahanben, zaběhl do místního obchodu, kde jediným alkoholem byl domácí rum. Cox se obával možného trapasu, a tak ještě po cestě sehnal pár limetek a vzácný led, že pokud to náhodou nebude lahodné, tak led aspoň nápoj osvěží a limetky porazí všechny pachutě. Výsledek byl překvapivý a nový drink dostal název rum sour podle tehdejší oblíbené americké módní whisky sour.

Říká se, že název vymyslel pro změnu italský hornický inženýr, který přišel na návštěvu za Coxem. Po práci se inženýr Giacomo Pagliuchi potřeboval osvěžit a pojmenoval nový koktejl dle místní pláže, která se nachází jen několik kilometrů na východ od druhého největšího města ostrova, Santiago de Cuba. A nový drink byl na světě. Jiné zdroje tvrdí, že Cox i Pagliuchi pracovali spolu v dolech u pláže Daiquiri a společně vymetali místní bary, kde popíjeli compuestas. Jednou nad ránem, když už nebylo co pít, se rozhodli, že se pustí do lahve rumu s limetkami. 

Daiquiri se pak do světa pravděpodobně vydalo dvěma cestami. Jedna ho díky námořnímu lékaři Luciovi W. Johnsonovi zavedla do Washingtonu, kde zachutnala vojenské smetánce. Druhá cesta nemohla minout formující se největší centrum zábavy v Karibiku. V Havaně nabralo na kráse, vážnosti a kultu osobnosti. Zpočátku se podávalo jako novinka a překvapení jednoho z nejznámějších koktejlových mistrů té doby. Emilio González, pro přátele Maragato, ho každé odpoledne připravoval místní smetánce ve známém Hotelu Plaza. Jeho tajemství zůstane asi navždy utajeno. Ledovou tříšť, jakou dokázal vyrobit tento kuchař míchaných nápojů, neuměl nikdo jiný.

Jen o pár kroků dál stál podnik Pina de Plata, neboli stříbrný ananas, který změnil svůj název na Florida, protože v Havaně je stále více Američanů. Navíc Florida má speciální spojení s Kubou, neboť administrativně patří pod správu Havany. Kubánci však s oblibou používají zdrobněliny a tak se staronovému podniku na začátku obchodní ulice Obispo neřekne jinak než Floridita. Právě sem přišel v roce 1914 ze španělského Lloret de Mar Constantino Ribalaigua Vert, který se o čtyři roky později stává i pravomocným majitelem baru. Jemu vděčíme za tak nenapodobitelné Daiquiri, jak ho známe dnes. Daiquiri můžete ochutnat všude na světě, ale jen jedno se vám navždy zapíše do paměti jako to nejunikátnější, nejoriginálnější, nejtajemnější, nejchutnější, najnenapodobitelnější…zkrátka nejlepší.

Zkuste Constantinovo Daiquiri ve Floriditě a na všechno ostatní zapomeňte. Takto se pravděpodobně zamiloval i velikán světové literatury, který proslavil tento nápoj po celém světě. Ernest Hemingway bydlel jen o pár kroků níže v Hotelu Ambos Mundos a takto na něj vzpomíná Antonio Meilán, jeden z mála žijících barmanů, kteří ho obsluhovali: “Jednou, podle mě náhodně, vešel do našeho podniku. Ještě slunce řádně pálilo a papa byl již ve vynikající náladě. Spěchal na toaletu, a když pak spokojeně vyšel, sedl si za bar a zadíval se na právě se připravující nápoj. Hned si i jeden objednal, ochutnal, přivřel oči a prohlásil jakoby v polospánku: “Hm, vynikající, dejte mi to ještě jednou, ale bez cukru a s dvojitou dávkou rumu.“ Constantino mu ho podal se slovy: „Na zdraví, papa“ a Papa Daiquiri bylo na světě.

Nikdo dodnes neví, v čem přesně spočívá tajemství Daiquiri ve Floriditě. Ale každý, kdo ho ochutná, už nikdy nenajde klid ve své duši. Někteří říkají, že je něco mezi nebem a zemí, co si dává sraz právě v momentě, kdy mohutní barmani v skoro až muzeálních červených sakách, jakoby z nějakého starého luxusního klubu, otevřou s úctou každou láhev Havana Club, zapnou - ale velmi potichoučku a opatrně - speciální mixéry, do kterých potají přidají lžičku cukru, kapku limetkové šťávy a mnoho ledu. Stlačí jako v nějakém starém santerijském rituálu knoflík “on“ a z výšky, aby každý viděl, dolévají bílý alkohol.

Někteří, parametry hledající dychtivci tvrdí, že za všechno mohou speciální mixéry značky Flak Mak, které si dal kdysi z Ameriky přivézt samotný Constantino, a kterým speciálně upravil sekací nože tak, aby led v Daiquiri co nejvíce připomínal osvěžující vrcholky hor a aby co nejlépe absorboval všechny přísady, ze kterých se musí stát jedna. Dejte si Daiquiri kdekoli na světě a uvidíte, jak se vám po chvilce ztratí sladěnost, jak se vám oddělí rum od ledu, jak vám vyplave na povrch kyselá limetková složka, jak se vám v brčku zasekne kousek ledu. A pak si dejte Daiquiri ve Floriditě - to je úplně jiná kategorie. Můžete si přečíst Starce a moře a Daiquiri vám zůstane tak dokonale spojené, jakoby vám ho právě namíchali. Tak jednoduché a zároveň tak nedosažitelné.

Jiní hledači pokladů říkají, že tajemství spočívá v předsekaném ledu. Constantino vymyslel speciální kovové nádoby s otvory, kde led dokáže dýchat a zároveň zůstává dokonale suchý. Další experti přišli na to, že za všechno vlastně může kombinace tříletého rumu Havana Club s kapkou Marasquino, který se spojí s ledem do neuvěřitelného a věčného přátelství, do kterého drzá limetka zjemněná kubánským oslnivým cukrem vklouzne jako sexy Kubánka procházející se po Malecónu, čekající na svého milence, zasněná, s pohledem upřeným na sever, na pouhých pár kilometrů vzdálenou Floridu a myslí s našpulenými rty za barem Floridity na svůj věčný sen o vášni.

Poznávací zájezdy na Kubu, včetně pátrání po stopách Hemingwaye a ochutnávky Daiquiri, pořádá CK S.E.N. z Prahy, www.cksen.cz. 

- PR článek -

Článek byl zobrazen 3 853 krát.