Kuba - ostrov salsy, tabáku, rumu a baseballu

Kuba - ostrov salsy, tabáku, rumu a baseballu

Kuba stále více otevírá dveře turistům. Hodnocení těch, co ji navštívili, se velice liší, takže nezbývá, než se na největší ostrov v Karibském moři vypravit a utvořit si svůj vlastní názor. Takže nasedat a jedeme s CK Karavela, dnes už pohodlně pronajatým minivanem nebo malým autobusem oproti dříve používané místní dopravě.

1. den
Brzy ráno se scházíme u hlavního nádraží v Praze. Naše „jedenáctka“ se akorát vejde do přistaveného mikrobusu. Cesta ubíhá v pohodě, takže zanedlouho stojíme na letišti v Mnichově a odlétáme do Madridu. Po necelých dvou hodinách po příletu už sedíme v letadle směr Kuba!

Po 9,5 hodinách konečně přistáváme v Havaně. Je tu posun -6 hodin. Na socialistické Kubě nás vítá průvodkyně. Taxi nás veze ubytovat do soukromí, tzv. casas particulares, takže budeme bydlet přímo v kubánských rodinách, většinou po dvou. Bude tak větší možnost poznat místní lidi a snad i jejich myšlení.

2. den
Ráno se těšíme na poznávání dvoumilionové Havany. Nejvíce na Staré město, které UNESCO prohlásilo za součást kulturního dědictví lidstva. Sedáme do žlutých taxíků a vystupujeme u Capitolu, kde prohlídka města začíná. Všichni ihned fotíme výstavné náměstí centrální havanské čtvrti, která s bulvárem Paseo de Martí (Prado) odráží blahobyt z přelomu 19. a 20. století.

Platíme a vcházíme do Capitolu, někdejší kubánské Sněmovny reprezentantů, silně připomínající Capitol v americkém Washingtonu. S místní průvodkyní procházíme jeden sál za druhým. Víc nás baví chodit po ulicích a prohlížet si současnou Havanu. Každá historická epocha tu po sobě zanechala stopu v podobě nádherných staveb. To byla doba, kdy Kuba ještě byla největším dodavatelem cukru na světě.

Stojíme na Plaza Vieja. Je to jediné náměstí ve Staré Havaně, které nevzniklo zároveň s kostelem nebo s vládní budovou. Navštěvujeme Museo Fundación Habana Club. Tady je pomocí originálního nářadí, zařízení a nádob předvedena výroba rumu. Názorně nám tuto činnost přiblíží model cukrovaru z roku 1930. Průvodkyně stiskne tlačítko, vše se dá do pohybu a k tomu se ozývají různé zvuky. Na závěr to nejlepší, dostáváme všichni ochutnat pravý kubánský rum.

Nasedáme do taxi a přes Plaza de Revolución, odkud Fidel promlouvá k lidu, třeba na 1. máje, okolo hřbitova Cementerio Colón, odtud už nikdo nepromlouvá, míříme k našemu přechodnému domovu.

3. den
Znovu vyjíždíme poznávat Havanu. Tentokrát začínáme v muzeu Ernesta Hemingwaye. Kdo by nechtěl navštívit autora knihy Stařec a moře. Vysedáme na okraji města u muzea. Zde tedy proslulý spisovatel žil a tvořil. Vše tu zůstalo jako za jeho života. Dovnitř se nesmí, můžeme nahlížet pouze přes okna, kterých je tu naštěstí celkem dost. Vidíme tak nábytek včetně stolku na rum, lovecké trofeje z Afriky na stěnách, spoustu knih - i na záchodě, fotografie, dokumenty a předměty připomínající spisovatelovo soukromí. Ještě musíme omrknout bazén a jeho loď Pilar, poklonit se u hrobečků jeho loveckých psů a teprve pak opouštíme tento krásný klidný kout.

Pomocí taxi se pak dostáváme tunelem, který pod zemí překonává nejužší místo vjezdu do přístavu, k pevnostnímu komplexu Complejo El Morro. Pevnost Castillo del Morro chránila kdysi Havanu před pirátskými útoky. Z majáku je nádherný výhled na oceán i město. Velmi příjemně strávený čas, historie nás pohltila. Ale jen do doby než se ocitáme u olympijského stadionu s velkou fotografií Che Guevary a v olympijském městečku.

Nakonec vystupujeme na Plaza de la Catedral. Je to jedno z nejkrásnějších historických náměstí. Dominuje mu barokní fasáda katedrály. Tady byly do roku 1898 uloženy ostatky Kryštofa Kolumba.

Závěr dne je pro nás, suchozemce, skutečným zážitkem. Jdeme podél pobřeží, kde začíná proslulý bulvár Malecón. Bývalá honosná třída je dnes lemovaná zchátralými fasádami zdobenými sloupy.

Nezkušeně uskakujeme před slanými vlnami, které se nás snaží překvapit až na chodníku, posloucháme místní hudebníky, okukujeme mladé lidi, kteří posedávají na zídce a baví se. Všichni fotíme a snažíme se nasát silnou místní atmosféru, kterou toto místo určitě oplývá.

4. den
Po snídani opět nasedáme do dvou taxi. Uháníme po silnici směrem do údolí Viňales. Už teď se těšíme na zelené lesy, mohutné vápencové hory, zvané Mogotes a hlavně rozlehlé tabákové plantáže. Projíždíme pohořím Sierra del Rosario, kde máme zastávku v turistickém středisku Soroa. UNESCO tuto oblast prohlásilo za biosférickou rezervaci. Po upravené stezce se schází k pěknému, 22 m vysokému vodopádu. Můžeme se přesunout do botanické zahrady, kde má růst největší orchidejovník na Kubě. Je tu k vidění hodně zajímavých rostlin a jako bonus ptáček tocororo, který žije pouze na Kubě a pro své modročervenobíle zbarvené peří platí za národního ptáka.

Konec prohlídky, čeká nás ještě dlouhá cesta. Na jejím konci přijíždíme do malé starobylé osady Viňales, kde se všichni ubytujeme, opět v soukromí. Zvědavost nás vyhnala do ulic, spíše jedné ulice. Šlapeme a stále vedeme diskuse o Kubě, politice a lidech. Určitě to všechno nevyřešíme...

5. den
Okolo 9. hodiny nasedáme do autobusu, který křižuje údolí Viňales. Začínáme u hotelu Los Jazmines. Sem přijíždějí hosté z celého světa, aby se kochali pohledem na nádheru hor Mogotes, nejlépe z terasy od bazénu. I nám je dopřán tento přepych a uleháme na zkoušku do lehátek u napouštějícího se bazénu.

Rádi pokračujeme v okružní jízdě, tentokrát vystupujeme u Mural de la Prehistoria. Přibližujeme se k pomalované skále, na níž v roce 1961 Leovigild Gonzáles zobrazil ve zkratce vývoj od pravěku. Byla to docela velká zkratka, myslím časová, ne malířova. Postupně soustředíme pozornost na okolí. Na řadě je Indiánská jeskyně - Cueva del Indio. Jeskyní, která byla objevena v roce 1951, protéká říčka, po které plujeme na lodičce a prohlížíme si podzemní svět.

Na řadě je prohlídka domku, kde suší tabákové listy a pak vyrábějí doutníky. I pro nekuřáka zajímavé. Všude okolo roste tabák a po sklizni ho právě tady suší. Místní borec s velkým doutníkem v ústech nám vše vysvětluje, naše průvodkyně překládá.

Večer se jdeme bavit do hospody, kde hraje živá hudba. Tady máme možnost pozorovat temperament Kubánců zblízka. Jako by večer všichni oživli. Bude to asi tou úžasnou hudbou!

6. den
Dnešním cílem je Pinar del Río. Máme v úmyslu navštívit továrnu na výrobu doutníků, ale bohužel, narážíme na zavřené dveře. No nevadí, pokračujeme směrem Havana, ale po cestě zastavujeme v Las Terrazas. Ekologicky pojatý turistický komplex leží 4 km od města Soroa, kde jsme už byli, ale nestihli všechno zajímavé navštívit. Dnes to napravujeme. Za vstupné se můžeme až 3 hodiny procházet nebo přímo válet u jezera malebně obklopeného horskými svahy. Špatné to nebylo, ale pracovní název „Mácháč s palmami“ mně připadá hodně výstižný.

Cesta zpátky do Havany je dlouhá a tudíž únavná. Hlavně, že je večer kde složit hlavu a natáhnout si záda pokroucená z auta.

7. den
Opět poznáváme význam slova maňana. Jeden řidič taxi předvedl skoro dvouhodinové zpoždění. To, co jsme nechtěli, být v pravé poledne ve vesnici Guamá, se stalo skutečností. Prohlídka napodobeniny indiánské vesnice začíná na rychlém člunu, ten nás odvezl z osady La Boca a vysadil přímo ve vesnici. Sochy indiánů nám přibližují jejich život. Na závěr můžeme ochutnat krokodýlí maso a kokosové mléko, pochopitelně s rumem.

Další na řadě je prohlídka krokodýlí farmy. Ti malí vypadají tak roztomile a neškodně. Ti velcí u nás vzbuzují respekt, ale zase vypadají dost líně.

Na cestě do Cienfuegos se musíme zastavit v Zátoce sviní. Nedaleko odtud přistáli v roce 1961 exulanti, kteří chtěli osvobodit Kubu od komunismu, ale jejich pokus ztroskotal. Cienfuegos, další město, které na trase do Trinidadu navštěvujeme. Leží v hluboké mořské zátoce a možná proto je přezdíváno „Perla jihu“. Cienfuegos zaznamenalo výrazný vzestup v 19. století, kdy se stalo nejdůležitějším přístavem na jihu země. Nás zaujala vila Palacio de Valle. V jejím architektonickém stylu se mísí gotika, napoleonský empír a maurské stavební prvky.

Je už dost pozdě a do cíle je ještě daleko, tak rychle nasedat. Do Trinidadu nakonec dojíždíme už za tmy.

8. den
Vydáváme se na známou pláž Ancón. Tři taxi nás vezou pěkně rychle k stejnojmennému velkému hotelu. Naše skupina se rozdělila na dva tábory. Ta aktivnější polovina jede na moře šnorchlovat na katamaránu, druhá se koupe a opaluje. Jako celek pak dostáváme shora pěknou spršku.

Bohužel déšť nás neopustil ani na výletě do pohoří Sierra del Escambray. Prohlídneme si místní muzeum kávy a pak jdeme ochutnávat. Sjíždíme opatrně zpět do města. Nakonec zastavujeme u keramické dílny. Zajímavé výrobky, ale krom pár korálků si tu nic nekupujeme.

Stmívá se a my korzujeme městem. I Trinidad zbohatl na obchodu s cukrem. O jeho zašlé slávě svědčí krásně zachovalé náměstí Plaza Mayor porostlé palmami, hrbolatá kamenná dlažba dovezená z Bostonu, vysoké dřevěné dveře a okna zamřížovaná až pod červené taškové střechy. Historické jádro města se stalo roku 1950 národní kubánskou památkou a v roce 1989 se ho ujalo UNESCO. Na město padla tma a z restaurací je slyšet živou hudbu.

9. den
Ráno všichni nasedáme do autobusu a vydáváme se do Bayama. Čeká nás opravdu dlouhá cesta. Čím dále na východ, tím se zdá být kraj bohatší.  V 18 hodin jsme konečně v cíli. S chutí se jdeme večer projít po městě. Sezení bylo dost přes den v autobuse.

Bayamo je nablýskané středisko provincie Granma, která byla pojmenovaná podle jachty, s níž zde Fidel Castro, Che Guevara a jejich spolubojovníci připluli v roce 1956. V domě na hlavním náměstí Plaza de la Revolución se narodil Carlos Manuel Céspedes, který vydal v Bayamu první prohlášení o nezávislosti Kuby. Osvobodil své otroky a plně se oddal boji proti španělským kolonizátorům. Místní obyvatelé, pod jeho vedením radši město podpálili, než by ho vydali Španělům. Tak v lednu 1869 skončily slavné dny Bayama.

10. den
Ráno vyhlížíme objednané taxi. Nakonec přijíždějí, ale už z dálky vypadají dost zchátrale. Zblízka se to jen potvrdilo a ještě zajímavější jsou zevnitř. Hlavně, že jedou. Tedy zatím. Do hor by nás ale nevytlačily, takže přesedat - na korbu náklaďáku! Tak takhle bude cesta do Guisa - Sierra Maestra hodně dobrodružná. Opět je co pozorovat. Dřevěné chaloupky s plotem z kaktusů působí velice příjemně a pro nás zajímavě.

Nastupujeme na pochod. Jdeme hustým porostem, skoro lesem, až se vykulíme u malého krásného vodopádu s hlubší tůní na koupání. Voda je sice lákavá, ale my chceme jít ještě dál. Před námi jsou kopečky porostlé palmami a tušíme nádherné výhledy. Máme s sebou domorodce, který nás vede. Pochod stál za to, ulovili jsme pár krásných záběrů a spokojeně se vracíme k „bazénu“ u vodopádu. Teď už si tu osvěžující koupel zasloužíme.

Vracíme se stejnou cestou a našemu náklaďáčku jdeme naproti. Na korbě frčíme dolů, kde si nás převzaly už známé taxíky. Ještě nás čeká příjemná vyhlídka Mirador. Z Bayama si večer už stihneme prohlédnout pouze zahradní restauraci u kostela.

11. den
Opět je na řadě přesun. Tentokrát nás po třech hodinách jízdy čeká Santiago de Cuba, nejživější a nejtemperamentnější kubánské město, které bylo od roku 1524 deset let hlavním městem Kuby. Rozkládá se v hluboké zátoce u Karibského moře.

Procházku začínáme v srdci města, na náměstí Parque Céspedes. Tady obdivujeme zároveň několik budov. Radnici, z jejíhož balkonu oznámil Fidel Castro vítězství revoluce, hotel Casa Grande s jeho 100 schody a vyhlídkou na celé náměstí. Z vyhlídkové restaurace si můžeme dobře prohlédnout dům Casa de Velázquez, kde bydlel zakladatel města a první guvernér ostrova Diego Velázquez a katedrálu, v níž v roce 1998 sloužil papež Jan Pavel II. při návštěvě Kuby mši na usmířenou. Další budova, která se nedá přehlédnout, je Dům pionýrů. Dům je opravený a vypadá úchvatně. Při průzkumu města nám bylo řečeno, že se dnes hraje derby v baseballu mezi Santiago de Cuba a Santa Clarou. Padá návrh:„ Pojeďme fandit!“ Všichni jsou pro. To bude zážitek. A byl.

Přijíždíme ke stadionu. Před vchodem je tlačenice, ale my můžeme jít vchodem pro VIP hosty. Jsem přímo mezi fanoušky! Nejdřív se hraje hymna a pak zápas může začít. Tady může naplno vypuknout kubánský temperament. Radost pohledět na tančící dívky. Mezi fanoušky se prodírají prodavači s občerstvení a lidé, kteří se stále odněkud někam přesunují. Na lavičkách to jenom vře. Každý bod je náležitě pochválen. Nestíhám vše pozorovat. Byl to skvělý nápad! Kubánci baseballem žijí. Když se vracíme, ještě se hraje. A my můžeme přes otevřené dveře do bytů nakukovat, jak se hraje. Dívá se opravdu asi každá rodina.

12. den
Dnešek je zasvěcen pláži a lenošení. Bude se opět plavat v Karibiku. Taxi nás vezou podél pobřeží na pláž Caletón Blanco. Nepotřebujeme turistické zázemí, takže si jdeme najít nějakou tu tajnou menší, zato příjemnější plážičku. Koupeme v nádherně čistém a teplém moři.

Po obědě siesta končí a opět přijíždí naše staré známé taxi, které nás rádo odveze z náruče moře na vyhlídku u majáku. Casstillo del Morro, dobře zachovalá pevnost s překrásným výhledem na moře, leží u vjezdu do zátoky. Na všechny strany odsud míří již rezavá děla, ta by už Santiago neubránila. Pouze velký zvon na okraji pevnosti by možná ještě svoji úlohu byl schopen splnit. V prostorách pevnosti se nachází pirátské muzeum. Zběžně si prohlížíme vzpomínky na piráty z Karibiku a pak je vyhlížíme v dálce na obzoru. Nikde nikdo, tak jen fotíme krásné pobřeží a v pozadí Santiago de Cuba.

13. den
Mikrobus nás vyvezl do pohoří Sierra Maestra, pod nejvyšší horu Gran Piedra (1 234 m). Od restaurace vedou schody místní vegetací na skálu s vyhlídkou. Šlapeme 450 schodů v dešti a mlze a jen tajně doufáme, že se počasí umoudří a nechá nás pokochat se výhledem na pohoří Sierra Maestra. Náš výstup byl po zásluze odměněn. Kopečky se pomalu odkrývají a mraky s nechutí opouští oblohu. Dokonce i sluníčko vykukuje a zdraví výletníky. Ani se nám nechce zpátky, ale čeká nás ještě další program.

Skupina se opět rozdělila. Aktivnější turisti jdou asi na 3-hodinový trek v horách s průvodcem. Nás pár ostatních jdeme navštívit haciendu Isabelicu. Jmenuje se po otrokyni z Haiti, která zde žila. Expozice v haciendě je věnována pěstitelům kávy. Když si na závěr prohlídky můžeme objednat šálek vonící kávy, tak jsme úplně spokojeni.

A hurá do botanické zahrady. My, znalí exotické květeny, nejsme nijak překvapeni záhony anturií, hortensií ani strelicií.

Obě skupiny se opět potkaly a můžeme vyrazit zpět do Santiaga. Čeká nás ještě exkurze do továrny na výrobu doutníků Monte Christo. Mají dokonce i otevřeno, to nás těší. Už se nedivím, že cena doutníku je tak vysoká. To, co s nimi vyvádějí, se skoro nedá popsat. Poznají sebemenší vadu už na tabákovém listu, pak doutníky rozdělují podle velikosti, barvy a ani nevíme podle čeho všeho ještě. Projdou přísnou výstupní kontrolou.

Vracíme se a naše lenost dosahuje vrcholu. Už umíme maňana. Silou vůle se balíme a s velkými batohy se přesunujeme do privatu k Janě a večer vyrážíme na autobus do Varadera. Čeká nás noční přejezd.

14. den
15-hodinovou jízdu silně klimatizovaným autobusem jsme všichni přežili bez větších fyzických následků, ty psychické nepočítám. Do Varadera jsem dorazili okolo 11. hodiny dopoledne a byli jsme nadšeni, jako prý byl chilský básník Pablo Neruda, který zde též pobýval. Původně bylo Varadero pouze vesnicí produkující sůl (1887). Dnes je to letovisko s nejdelší a nejširší pláží na Kubě. Pláž lemuje asi 30 hotelů střední a vyšší kategorie all inclusive. Nás ubytovali v Club Amigo Tropical. Označkovali nás žlutými náramky, odhodili jsme špinavé batohy a od této chvíle jsme zapadli mezi hotelové hosty.

Nejlépe se to dařilo u baru. Nutno říci, že se sklenkou Cuba Libre, Ron Collins, Mojito ap., to jde docela snadno. Tady nám dochází, že jsme se konečně naučili myslet maňana.

Atlantik nás tak vlídně jako místní bar nepřijal. Zprvu jsme na něm nic zvláštního nepozorovali, tak jsme se vrhli do nádherných vln, ale plavčík málem spolkl píšťalku, pak nám jasně naznačil, že můžeme do vody tak asi po kolena. Tak takhle ne, to radši procházka podél moře.

Večer provází focení západu slunce. Každý musí mít tyto kýčovité obrázky, které u nás doma opravdu nepořídíte.

15. den
Po vydatné snídani dostáváme super nápad. Půjčíme si kola a projedeme pobřeží kolmo. Začátek dobrý, ale dál už nic moc. Bylo nás totiž pět a kola už měli jenom tři. Držíme partu, tak tedy pojedeme vláčkem, říká naše průvodkyně. Moje představa se značně liší od toho, co jako vláček přijelo. Autobus bez střechy, aby se dalo za jízdy pozorovat bez překážek okolí. Usedáme nahoru, kde nám vítr bere hlavu a ta moje hlava nechápe, jak mě sem dostali. Přehlídka hotelů nemá konce, takže dopoledne zařadíme do ztrát a nálezů. Zato odpoledne nám Karibik vynahradil všechny útrapy a my ve vlnách řádíme jako malí.

Večer, ten poslední na Kubě, kde se myslí maňana. Opravdu jsme to vše pochopili? V každém případě jsme se snažili, jen abychom to doma v tom našem rychlém světě moc brzy zase nezapomněli.

16. den
Poslední den a frčíme do české reality. Ještě naposledy vykoupat ve slané vodě. To musíme, i kdyby byla bouře, naštěstí není, jen se pomalu zatahuje a fouká vítr. To asi proto, aby nám nebylo líto, že se musíme pomalu loučit.

Poslední cesta na Kubě vede na letiště do Havany. Ještě jedna malá zastávka na trase. Z  vyhlídky Mirador máme možnost vidět nejvyšší kubánský most přes údolí. Před 20. hodinou už se suneme na odbavení. Večer plný čekání a létání začíná. Kolem 23. hodiny odlétáme do našeho kapitalistického domova. Po 8,5 hodinách přistáváme v Madridu. Čekáme 3 hodiny a pak startujeme na Mnichov. A následující den jsme zase doma. Všude dobře, doma nejlépe. VIVA KUBA!

Poznávací zájezdy na Kubu pořádá CK Karavela.

autor: Hana Toupalová
- PR článek -

CK Karavela
Petrohradská 10
101 00  Praha-Vršovice
Tel.: 271 745 237, 271 747 985

karavela@karavela.cz
www.karavela.cz

Článek byl zobrazen 10 837 krát.